Praktická část/Analytická část/Empirická část/Vlastní práce/Vlastní řešení
Výsledky a diskuse/Zhodnocení výsledků a doporučení
Závěr
Seznam použitých zdrojů Seznam zkratek Seznam obrázků, grafů, schémat Seznam tabulek Seznam příloh Přílohy
Úvod – mělo by z něj vyplynout, čím bude práce navazovat na již známé poznatky a čím se naopak bude lišit tzn. rozvaha o aktuálnosti tématu, formulace prvních hypotéz, předpokládané výsledky a vyjádření, jaký bude mít práce význam pro teorii a praxi v daném oboru.
Cíl práce a metodika – co bylo předmětem výzkumu a jak probíhal vč. jeho zpracování. Popis výzkumné metody musí obsahovat použité nástroje, materiály a posloupnost učiněných kroků při zkoumání.
Teoretické metody jsou následující:
· Abstrakce, Specifikace
· Indukce, Dedukce
· Modelování
· Analogie
· Agregace, Desagregace
· Analýza, Syntéza
Vysvětlení pojmů:
Abstrakce – myšlenkový proces, charakteristický analytickými a syntetickými postupy. Zabývá se pouze podstatnými vlastnostmi a vztahy. Pomocí abstrakce jsou vymezeny určité charakteristiky, vlastnosti a vztahy reality. Výsledkem jsou pojmy, teorie, modely, které postihují podstatné stránky předmětů, jevů a procesů. Analogie – (obdoba, shoda, podoba), autorův úsudek o shodě dvou jevů na základě shody některých vlastností a vztahů mezi netotožnými objekty. Analogie má charakter pravděpodobnosti a tudíž nemá hodnotu důkazu. Analýza – jedná se o rozbor/rozklad či rozdělování zkoumaného objektu na jednodušší části tak, aby mohly být stanoveny podstatné znaky. Cílem je poznat části jako prvky složitého celku. Dedukce – znamená vyvození logických závěrů z jiných platných výroků. Pro tento závěr se užívá termín premisa. Generalizace – zobecňování tzn. získání obecných pojmů a zákonitostí vyloučením společných znaků. Přechází se od jedinečného k obecnému (z druhu na rod). Idealizace – tvorba nových, abstraktních objektů na základě reálných jevů a procesů.
Indukce – forma úsudku, kterým se ze zvláštních výroků získávají výroky všeobecné. Klasifikace – třídění, hodnocení, řazení pojmů do skupin podle určitých kritérií. Komparace – srovnávání, přirovnávání; porovnání objektů za účelem stanovení jejich shodných nebo rozdílných znaků. Komparace je nejdůležitějším předpokladem zobecnění a hraje významnou úlohu v úsudcích podle analogie. Model – vzor, příklad, předloha; určitý systém ideálních objektů. Syntéza – spojení, sjednocení; proces sjednocování částí, vlastností a vztahů, vydělených prostřednictvím analýzy v jeden celek.
Empirické metody:
· Pozorování
· Dotazování
· Měření
· Experimentování
Výsledky – měly by být uspořádány logicky a od nejdůležitějších k méně významným,od jednoduchých ke komplexním. Zhodnocení získaných, konkrétních výsledků tzn. přínosy včetně jejich statistické významnosti.
Diskuse – měla by odpovídat na obecné i konkrétnější dotazy, které v souvislosti se zpracováním tématu vyvstaly.
Závěr – návrat k cílům a pracovním hypotézám, které jsou formulovány v úvodu práce. Dochází k hodnocení, zda se hypotézy podařilo potvrdit/vyvrátit nebo zcela opustit. Je vhodné, aby student na tomto místě nastínil další problémy, kterým by bylo vhodné se věnovat, ale svým rozsahem by byly nad rámec a rozsah práce. Důležitý je i nástin doporučení a návrhů, jejichž realizace v praxi by pomohla zkoumaný problém vyřešit.
Dále se odevzdává Teze:
Teze – stručný výtah z DP (cca 3-4 strany textu). Teze slouží členům státnicové komise k podrobnějšímu seznámení se zpracovanou problematikou.
Struktura teze: Titulní list – shodný s titulním listem DP, typ práce je doplněn výrazem Teze tzn. Teze diplomové práce. Souhrn (Abskrakt) a klíčová slova – česká verze. Vlastní text – členění je shodné se strukturou DP. Musí být uveden cíl práce a metodika, přičemž stěžejní část tvoří výsledky a konkrétní návrhy/doporučení autora. Seznam použitých zdrojů – vybrané bibliografické citace.