Jak diplomová práce vypadá?

Vstupní část práce:

Titulní list – škola, fakulta, katedra, typ práce, název práce, jméno autora a tzv. copyrightová výhrada (© rok odevzdání Název VŠ v Město).
Zadání práce
Čestné prohlášení – prohlášení o samostatném vypracování DP, datum a vlastnoruční podpis, který nesmí chybět v žádném výtisku práce.
Poděkování – vedoucímu DP, konzultantům, spolupracovníkům za poskytnutí rad, podkladových materiálů apod.
První číslovaná strana – název práce česky a anglicky, Abstrakt (max. 15 řádků), klíčová slova (max. 10 pojmů), Abstract (anglický překlad abstraktu), keywords (anglický překlad klíčových slov)
Obsah – hierarchické uspořádání číslovaných názvů kapitol a podkapitol, včetně všech příloh, spolu s čísly jejich stran. Dále se zde uvádí Seznam zdrojů, Seznam obrázků a Seznam tabulek.

Standardní forma obsahu:

Úvod

Cíl práce a metod

Teoretická východiska/Přehled řešené problematiky

Praktická část/Analytická část/Empirická část/Vlastní práce/Vlastní řešení

Výsledky a diskuse/Zhodnocení výsledků a doporučení

Závěr

Seznam použitých zdrojů
Seznam zkratek
Seznam obrázků, grafů, schémat
Seznam tabulek
Seznam příloh
Přílohy

Úvod – mělo by z něj vyplynout, čím bude práce navazovat na již známé poznatky a čím se naopak bude lišit tzn. rozvaha o aktuálnosti tématu, formulace prvních hypotéz, předpokládané výsledky a vyjádření, jaký bude mít práce význam pro teorii a praxi v daném oboru.

Cíl práce a metodika – co bylo předmětem výzkumu a jak probíhal vč. jeho zpracování. Popis výzkumné metody musí obsahovat použité nástroje, materiály a posloupnost učiněných kroků při zkoumání.

Teoretické metody jsou následující:

·         Abstrakce, Specifikace

·         Indukce, Dedukce

·         Modelování

·         Analogie

·         Agregace, Desagregace

·         Analýza, Syntéza

Vysvětlení pojmů:

Abstrakce – myšlenkový proces, charakteristický analytickými a syntetickými postupy. Zabývá se pouze podstatnými vlastnostmi a vztahy. Pomocí abstrakce jsou vymezeny určité charakteristiky, vlastnosti a vztahy reality. Výsledkem jsou pojmy, teorie, modely, které postihují podstatné stránky předmětů, jevů a procesů.
Analogie – (obdoba, shoda, podoba), autorův úsudek o shodě dvou jevů na základě shody některých vlastností a vztahů mezi netotožnými objekty. Analogie má charakter pravděpodobnosti a tudíž nemá hodnotu důkazu.
Analýza – jedná se o rozbor/rozklad či rozdělování zkoumaného objektu na jednodušší části tak, aby mohly být stanoveny podstatné znaky. Cílem je poznat části jako prvky složitého celku.
Dedukce – znamená vyvození logických závěrů z jiných platných výroků. Pro tento závěr se užívá termín premisa.
Generalizace – zobecňování tzn. získání obecných pojmů a zákonitostí vyloučením společných znaků. Přechází se od jedinečného k obecnému (z  druhu na rod).
Idealizace – tvorba nových, abstraktních objektů na základě reálných jevů a procesů.
Indukce – forma úsudku, kterým se ze zvláštních výroků získávají výroky všeobecné.
Klasifikace – třídění, hodnocení, řazení pojmů do skupin podle určitých kritérií.
Komparace – srovnávání, přirovnávání; porovnání objektů za účelem stanovení jejich shodných nebo rozdílných znaků. Komparace je nejdůležitějším předpokladem zobecnění a hraje významnou úlohu v  úsudcích podle analogie.
Model – vzor, příklad, předloha; určitý systém ideálních objektů.
Syntéza – spojení, sjednocení; proces sjednocování částí, vlastností a vztahů, vydělených prostřednictvím analýzy v jeden celek.

Empirické metody:

·         Pozorování

·         Dotazování

·         Měření

·         Experimentování

Výsledky – měly by být uspořádány logicky a od nejdůležitějších k méně významným,od jednoduchých ke komplexním. Zhodnocení získaných, konkrétních výsledků  tzn. přínosy včetně jejich statistické významnosti.

Diskuse – měla by odpovídat na obecné i konkrétnější dotazy, které v souvislosti se zpracováním tématu vyvstaly.

Závěr – návrat k cílům a pracovním hypotézám, které jsou formulovány v úvodu práce. Dochází k hodnocení, zda se hypotézy podařilo potvrdit/vyvrátit nebo zcela opustit. Je vhodné, aby student na tomto místě nastínil další problémy, kterým by bylo vhodné se věnovat, ale svým rozsahem by byly nad rámec a rozsah práce. Důležitý je i nástin doporučení a návrhů, jejichž realizace v praxi by pomohla zkoumaný problém vyřešit.

Dále se odevzdává Teze:

Teze –  stručný výtah z DP (cca 3-4 strany textu). Teze slouží členům státnicové komise k podrobnějšímu seznámení se zpracovanou problematikou.

Struktura teze:
Titulní list – shodný s titulním listem DP, typ práce je doplněn výrazem Teze tzn. Teze diplomové práce.
Souhrn (Abskrakt) a klíčová slova – česká verze.
Vlastní text – členění je shodné se strukturou DP. Musí být uveden cíl práce a metodika, přičemž stěžejní část tvoří výsledky a konkrétní návrhy/doporučení autora.
Seznam použitých zdrojů – vybrané bibliografické citace.

Nejčastější chyby